JJ vs. Magistrát - díl třetí a poslední
Jak jsme si už řekli v předešlé části naší silněčně pirátsko magistrátní balady, ouřad potvrdil svoje rozhodnutí a okořenil ho ještě úhradou výdajů. V dnešním pokračování se tedy dozvíte, jak to nakonec dopadlo.
Vzhledem k tomu, že jsme si byli celkem jisti svým postojem a vzhledem k tomu, že magistrát se ani náznakem nepokusil se s našimi námitkami vypořádat, rozhodli jsme se sepsat odvolání. Přetavení mé kostry ve formálně správný dokument plný právnického newspeaku se ochotně ujal kolega pivko a 26. července putoval na úřad dokument zhruba tohoto znění (krácen minimálně): Obviněný se tímto proti napadenému rozhodnutí v plném rozsahu odvolává a navrhuje, aby správní orgán prvního stupně cestou autoremedury nebo nadřízený správní orgán napadené rozhodnutí zrušil a řízení o přestupku zastavil. Odvolacím důvodem jsou především nesprávná skutková zjištění správního orgánu prvního stupně, nesprávné právní posouzení věci tímto správním orgánem a dále skutečnost, že ve věci rozhodovaly vyloučené úřední osoby, čímž bylo řízení před správním orgánem prvního stupně bylo zatíženo vadou, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci. Obviněný toto své odvolání podrobněji odůvodňuje níže.
Onou právní vadou je podajtost Magistrátu, z jehož jednání poměrně jasně vyplývalo, že skutečným cílem je posílení rozpočtu.
Dle správního orgánu prvního stupně tkví podstata přestupku obviněného v „nerespektování světelného signalizačního zařízení s červeným světlem „Stůj!“. K žádnému takovému„nerespektování“ však ze strany obviněného nedošlo. Obviněný se blížil k předmětné křižovatce1 a v době, kdy na se světelném signalizačním zařízení objevil oranžový světelný signál „Pozor!“, po vyhodnocení všech okolností včetně aktuální situace v provozu, povětrnostních podmínek a stavu dané pozemní komunikace se rozhodl před předmětnou křižovatkou nebrzdit, ale naopak ji projet. Tento postup plně odpovídá ust. § 70 odst. 2 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb. o podmínkách provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), dle něhož: „Při řízení provozu na křižovatce znamená pro řidiče signál se žlutým světlem "Pozor!" povinnost zastavit vozidlo před dopravní značkou "Příčná čára souvislá", "Příčná čára souvislá se symbolem Dej přednost v jízdě!" a "Příčná čára souvislá s nápisem STOP", a kde taková dopravní značka není, před světelným signalizačním zařízením; je-li však toto vozidlo při rozsvícení tohoto signálu již tak blízko, že by řidič nemohl vozidlo bezpečně zastavit, smí pokračovat v jízdě.“
(zvýraznění provedl obviněný)
Jinak řečeno, řidič motorového vozidla blížící se ke křižovatce řízené světelnými signály určitou rychlostí, musí vždy v případě, že se před jeho vjezdem do křižovatky objeví signál se žlutým světlem „Pozor!“ zvažovat, zda s přihlédnutím k jeho vzdálenosti od křižovatky, má křižovatku projet anebo začít brzdit. Nelze přitom tvrdit, že bezpečnosti silničního provozu odpovídá za všech okolností pouze (nebo lépe) brzdění; rozhodne-li se řidič (nesprávně) brzdit, avšak nepodaří se mu zastavit vozidlo před prahem křižovatky, může dojít ke střetu s vozidly, která do křižovatky vjedou z jiného směru. Pokračoval-li by však řidič za stejné situace skrz křižovatku nezměněnou, či třebas o něco vyšší rychlostí, k žádnému ohrožení bezpečnosti silničního provozu by nedošlo, protože by křižovatkou projel dříve, než by vozidla z jiných směrů na svůj zelený signál „Volno“ stačila do křižovatky vjet. Z toho plyne, že při každé rychlosti existuje určitá vzdálenost od prahu křižovatky, od níž již řidič bezpečně před křižovatkou zabrzdit nemůže. Je proto zcela správný a zákonu o silničním provozu plně odpovídající postup, že řidič, který již v okamžiku rozsvícení žlutého světelného signálu „Pozor!“ takové vzdálenosti dosáhl, namísto zastavení vozidla křižovatkou projede.
V dané situace je dále třeba vzít v úvahu, že za obviněným jelo další motorové vozidlo, o jehož bezpečné vzdálenosti od vozidla obviněného za dané povětrnostní situace a s tím souvisejícího stavu předmětné pozemní komunikace (teplota +2°C, drobné mrholení se sněžením, tenká vrstva rozbředlého sněhu, viditelná i na videozáznamu) panovaly přinejmenším pochybnosti. Prudkým brzděním by se tak obviněný vystavil nebezpečí střetu s tímto dalším vozidlem. I tato skutečnost přispěla k tomu, že se obviněný rozhodl křižovatkou projet. Ačkoli obviněný tyto okolnosti v řízení před správním orgánem prvního stupně namítal a předložil i vlastní rozbor videozáznamu pořízeného Policií ČR, z nějž plyne, že obviněný s nejvyšší pravděpodobností bezpečně před křižovatkou zastavit nemohl a navrhl k prokázání této skutečnosti vypracování znaleckého posudku, správní orgán prvního stupně se s těmito námitkami obviněného v napadeném rozhodnutí odpovídajícím způsobem nevypořádal.
Správní orgán prvního stupně k nim v napadeném rozhodnutí toliko uvedl, že si obviněný byl vědom stavu pozemní komunikace a povětrnostních podmínek v okamžiku průjezdu křižovatkou (str. 2 druhý odst. zdola). To však ke správnému zjištění skutkového stavu v žádném případě nepostačuje. Správní orgán prvního stupně měl podrobit videozáznam jízdy obviněného skrz předmětnou křižovatku zevrubnému zkoumání z hlediska výše uvedených skutečností, a protože s největší pravděpodobností nedisponuje odpovídajícími odbornými znalostmi k určení, zda za dané situace obviněný mohl či nemohl před křižovatkou bezpečně zastavit, měl k posouzení těchto skutečností ustanovit znalce (ust. § 56 správního řádu). To však správní orgán prvního stupně neučinil, a proto jsou jeho skutkové závěry v napadeném rozhodnutí neúplné a nemají oporu v provedeném dokazování.
Správní orgán se dále nijak nevypořádal s námitkou obviněného, že kvůli vegetaci mezi stanovištěm Policie ČR a hranicí křižovatky není z předmětného videozáznamu vůbec možno určit, zda v okamžiku, kdy obviněný svým vozidlem přejel hranici křižovatky, byl skutečně rozsvícen signál s červeným světlem „Stůj!“ Zcela nepodložená a vágní jsou dále tvrzení správního orgánu prvního stupně, že v důsledku nerespektování světelného signálu s červeným světlem „Stůj!“ ze strany obviněného došlo k ohrožení ostatních účastníků silničního provozu (str. 3 odst. 3 a str. 4 odst. 1 napadeného rozhodnutí). Ani tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování, neboť z videozáznamu pořízeného Policií ČR se žádné ohrožení ostatních účastníků silničního provozu nepodává a v řízení nevyšlo najevo ani jiným způsobem. Ve skutečnosti obviněný nejenže žádného jiného účastníka silničního provozu neohrozil, ale naopak odvrátil střet s vozidlem jedoucím za ním, který by mohl nastat v případě prudkého brzdění vozidla obviněného před křižovatkou. Obviněný zde dále podotýká, že světelná signalizace na předmětné křižovatce jistě měla zabudován určitý vyklízecí interval, tedy časovou prodlevu mezi rozsvícením signálu s červeným světlem „Stůj!“ ze směru, z něhož se ke křižovatce přibližoval obviněný a rozsvícením signálu se zeleným světlem „Volno“ z dalších směrů, čili k ohrožení ostatních účastníků silničního provozu ani nemohlo dojít.
Správní orgán tedy vůbec neprokázal, že obviněný naplnil skutkovou podstatu přestupku, který je mu kladen za vinu.
Nesprávné právní posouzení věci
Kromě neúplných a nesprávných skutkových zjištění uvedených výše, se správní orgán dopustil i nesprávného právního posouzení věci, když nesprávně uzavřel, že v daném případě byl naplněn materiální znak přestupku. Ačkoli správní orgán prvního stupně na str. 3 v odst. 2. napadeného rozhodnutí sám uvádí, že: „Přestupek je spáchán, pokud jednání dosahuje určité intenzity, tj. kdy je nutno s přihlédnutím k místním podmínkám, s ohledem na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích brát v potaz bezprostřední ohrožení ostatních účastníků silničního provozu na pozemních komunikacích“ sám se v napadeném rozhodnutí tímto principem neřídí, když naplnění materiálního znaku dovozuje pouze z obecných, nepodložených a vágních tvrzení, že k ohrožení ostatních účastníků silničního provozu došlo nebo dojít mohlo, namísto aby vzal v úvahu, že dle obsahu spisu v daném případě k žádnému ohrožení ostatních účastníků silničního provozu nedošlo a naopak byl odvrácen hrozící závažný zásah do bezpečnosti silničního provozu spočívající v možném střetu vozidla obviněného s vozidlem jedoucím za ním.
I kdyby obviněný skutečně naplnil skutkovou podstatu přestupku, který je mu kladen za vinu (což obviněný popírá), nebyl naplněn materiální znak přestupku, protože obviněný nejenže neohrozil ostatní účastníky silničního provozu, ale svým jednáním naopak odvrátil hrozící dopravní nehodu. Napadené rozhodnutí je proto nesprávné i po právní stránce.
Návrh obviněného
Vzhledem ke všemu výše uvedenému tedy obviněný navrhuje, aby správní orgán prvního stupně v rámci autoremedury (ust. § 87 správního řádu) nebo nadřízený správní orgán postupoval dle ust. § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu ve spojení s ust. § 76 odst. 1 zákona o přestupcích, tedy aby napadené rozhodnutí v plném rozsahu zrušil a řízení o přestupku zastavil.
Prázdniny uběhly a 17. září dorazil mail s rozhodnutím od Ing. RŠ z královéhradeckého kraje: rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové, vydaného pod č.j. P/xxx/2010/xxx/Mich, ze dne 14.7.2010 se ruší, věc se vrací k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal.
Ačkoli roznodnutí nebylo zrovna takové, jaké jsme navrhovali, úřad nám přece jen dal do značné míry za pravdu a v podstatě jsem byli rádi, že teď se Magistrát bude konečně muset zabývat skutečným stavem a nevystačí si s copy & paste z pár standardních předloh. Odůvodnění rozhodnutí znělo takto (kráceno):
Odvolací orgán konstatuje, že se správní orgán I. stupně nevypořádal vůbec či dostatečně s uplatněnými námitkami a požadavky. Když neprovedl navržené důkazy a ani je řádně nevyložil, proč tak neučinil a došlo tak k opomenutému důkazu. Dle ustálené judikatury nesmí ve správním řízení takováto situace nastat. To znamená, že pokud účastník řízení navrhne provedení důkazu, musí jej správní orgán provést, a pokud tak neučiní, je povinen přesvědčivě a racionálně odůvodnit, proč považoval provedení navrženého důkazu za nadbytečné či nepodstatné. V nyní projednávané věci odvolatel, resp. jeho zástupce, navrhl dne 19.4.2010 provedení znaleckého posudku. Odvolací orgán poukazuje na ustanovení § 56 správního řádu, které je založeno na principu subsidiarity provedení důkazu znaleckým posudkem pouze tehdy, závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají. V daném případě se zřejmě s ohledem na konkrétní okolnosti věci zjevně jednalo o otázku, která přesahovala odborné znalosti rozhodující úřední osoby, jinak by přistoupila k řádnému odůvodnění neprovedení navrhovaného důkazu. Zástupce odvolatele dne 19.4.2010 zaslal e-mailem správnímu orgánu rozbor videozáznamu, v němž hodnotí technické hledisko a způsob jízdy obou vozidel, které vjeli do křižovatky na červený signál ,,STŮJ!“. Zaslaný rozbor neodporuje elementárním pravidlům logiky a bylo nutno jej jako správný přijmout nebo vyvrátit, k čemuž správní orgán nepřistoupil, zcela jej přehlédl a dopustil se tak procesního pochybení při hodnocení důkazu. V tomto postupu lze spatřovat porušení zásad vyjádřených v Listině základních práv a svobod (práva na spravedlivý proces).
...
Odvolací orgán konstatuje, že z výše uvedeného pohledu jistě správní orgán postupoval dle uvedené teorie hodnocení důkazu, avšak opominul se zabývat tou skutečností, zda nedošlo k jednání v krajní nouzi. V takovém případě bylo nutno přistoupit k technickému rozboru videozáznamu, a pokud úřední osoba nedosahovala takových odborných znalostí, aby mohla posoudit předložený rozbor zástupcem odvolatele, tak měla přistoupit k ustanovení znalce a nechat vypracovat znalecký posudek, který by jistě na tuto důležitou ze strany správního orgánu opominutou otázku odpověděl.
...
Je nutno zkoumat, zda existovalo potencionální riziko ohrožení majetku, které měl odvolatel údajně odstraňovat nebo zda v daném případě došlo k nedovolenému ohrožení bezpečnosti ostatních účastníků silničního provozu, což je ohrožení zájmu chráněného zákonem nepochybně podstatně závažnější, než ohrožení majetku odvolatele, které podle domnění odvolatele hrozilo. Správní orgán od počátku přestupek hodnotí pouze formálně, když došel k závěru, resp. zásadě červený signál neznamená pro odvolatele ,,STŮJ!“, ale spíš přidej plyn …
Zbytek odůvodnění tvoří pojednání o tom, proč nemůže být pracovník Magistrátu podjatý, v podstatě kopírující názor, zveřejněný v minulém článku.
Čekali jsme tedy na to, jak se k věci postaví magistrát. První zpráva v tomto smyslu přišla nikoli od paní M, ale od méno kontaktu na Krajském úřadě. Ten mi sdělil, že výsledek odvolání vytočil dřívě zmiňovaného zmrda PU natolik, že si na něj osobně stěžoval a domáhal se jeho změny (při jeho právním povědomí se ani nedivím tomu, že nerozumí větě "Toto rozhodnutí je dle § 91 odst. 1 správního řádu konečné, nelze se proti němu dále odvolat a nabývá právní moci oznámením.") Oficiálně jsem ale stále nic nevěděli a tak jsme čekali a čekali.
Dočkali jsme se až 13. prosince, kdy dorazilo rozhodnutí následujícího znění:
Magistrát města HK ...
Zastavuje
řízení o přestupku ....
Odůvodnění
Správní orgán obdržel rozhodnutí od Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, jako odvolacího orgánu, který věc vrácil k novému projednání. Správní orgán I. stupně je při novém projednání věci vázán právním názorem odvolacího orgánu, který v rozhodnutí uvedl, že nedošlo k ohorožení ostatních účastníků silničního provozu, ale svým jednáním naopak byla odvrácena dopravní nehoda (kouzelná češtin, není-liž pravda, pozn JJ) a nebyl tendy naplněn materiální znak přestupku, proto správní orgán řízení zastavuje.
Magistrát města Hradce Králové, odbor správní podle §76 odst. 1 písm c) přestupkového zákona zastavil řízení o přestupku, neboť spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému z přestupku prokázáno.
Poučení účastníků: proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho oznámení ke Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje podáním u zdejíšho správního orgánu (§76 odst. 3 přestupkového zákona)
Kouzelný závěr, že? Kdyby na magistrátu uměli číst, věděli by, že KÚ nic neřekl o tom, zda byl či nebyl spáchán přestupek a zda obviněný jednal či nejednal v krajní nouzi. Jediné, co KÚ řekl bylo, že Magistrát má svá tvrzení dokázat a vypořádat se s námi vznesenými námitkami - v praxi tedy nechat provést onen námi požadovaný znalecký posudek. Jenže takový posudek stojí co Halík? Takový posudek stojí peníze! Jestli měl někdo do této chvíle pochyby o motivaci magistrátu, tento závěr jej o ně snad definitivně připravil.
Dodatek ke zmrdovi PU, který tento článek téměř jistě čte: Máš sakra štěstí, že jsem zastupoval kolegu. Kdybych byl obviněným já, podal bych proti zastavení věci odvolání a k vyhození peněz za posudek bych Tě donutil! To, že kolega nebude vymáhat náklady, které jemu a mně v souvislosti s tímto křivým obviněním vznikly, ber tentokrát jako bonus - ani to už se opakovat nebude.