Obecně - co je lepší v takovýchto případech (nízký obsah, např. druhý den ráno po nočních radovánkách) udělat? Jít na krev (která pravděpodobně prokáže, že v krvi již alkohol není) a mít teoreticky klid, nebo to nechat sepsat a řešit to následně?
Vždy je lepší na krev nejít, už jen proto, že dechová zkouška je pouze orientační, kdežto krevní už naprosto průkazná (i když tam se eventuelně zase dá napadat nesprávný postup apod.). U Drägeru lze operovat s tolerancí měření, chtít po úřadu, aby prokázal okolnosti, které výsledek měření ovlivňují (vlhkost a teplota vzduchu apod.), tyhle věci u krve dělat nelze.
Nicméně ani (relativně) nízká hodnota v krvi nemusí být problém. Tohle jsme poslali úřadu v případě, který jsem tu zmínil:
Dne X.Y.2014 kolem 9:45 hod. jsem byl v obci XY kontrolován silniční hlídkou, přičemž jsem byl podroben orientační zkoušce na alkohol. Se zjištěnou hodnotou jsem nesouhlasil, a proto jsem požádal o odborné lékařské vyšetření. To bylo provedeno v oblastní nemocnici XY dne X.Y.2014 v 10:20 hod. Údajně naměřená hladina alkoholu v krvi činila 0,31 g/kg.
Jak jsem uvedl do protokolu o lékařském vyšetření, dne X.Y.2014 jsem mezi 16-19 hod. vypil čtyři desetistupňová piva. To mohu doložit svědeckými výpověďmi. Podobné množství alkoholu piji běžně a vždy mám druhý den ráno nulovou hladinu alkoholu. Vím, kolik alkoholu mohu maximálně vypít, abych ráno v organismu již žádný neměl, a to s přiměřenou rezervou. Tuto praxi jsem postupně odzkoušel tak, abych byl ráno vždy bez zbytků alkoholu v těle. Vlastním komerčně dostupný detektor alkoholu v dechu a pokud den před jízdou požiji alkohol, vždy si před řízením provádím dechovou zkoušku. To jsem učinil i tentokrát a měřidlo žádný alkohol v dechu nedetekovalo. Měření byl přítomen pan XY, bytem XY, který toto může prokázat svou svědeckou výpovědí.
Nedovedu si vysvětlit, jak bylo následné naměření jakékoliv hladiny alkoholu v krvi možné. Neužíval jsem žádné léky ovlivňující odbourávání alkoholu a byl jsem zdravý. Neměl jsem žádný důvod se domnívat, že by ten den mělo odbourávání alkoholu v organismu probíhat jinak než v jiné dny. Podle ing. Jaroslava Zikmunda, znalce v oborech zdravotnictví – toxikologie a chemie – instrumentální analýza, je hladina alkoholu do 0,2 g/kg „jednoznačně fyziologická hladina“ a do 0,3 g/kg „možná zvýšená fyziologická hladina“ (
http://jarda-zik.sweb.cz/alko/alko016.htm) Předpokládám, že se u mě tedy jednalo o zvýšenou fyziologickou hladinu alkoholu.
Ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, stanoví, že „řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem“. K tomu v daném případě nedošlo, neboť jsem 15 hodin po požití čtyř desetistupňových piv již nemohl být pod vlivem alkoholu. Pokud by správní orgán zastával opačný názor, je povinen ho prokázat a postavit najisto (viz níže citovaný rozsudek).
Ačkoliv byly zjištěny některé znaky přestupku, přestupek se nestal, neboť chybí zavinění, protože jsem měl přiměřený důvod se domnívat, že pod vlivem alkoholu nebudu – a to jak na základě množství vypitého alkoholu a doby, která uplynula mezi jeho konzumací a řízením vozidla, tak na základě skutečnosti, že mi můj detektor alkoholu v dechu žádný alkohol před jízdou nenaměřil.
Na daný případ plně dopadá judikatura Nejvyššího správního soudu, a to konkrétně rozsudek č.j. 7 As 105/2010 – 96 ze dne 12.5.2011, v němž NSS konstatoval:
„K naplnění objektivních znaků skutkové podstaty tedy mohlo dojít jen tak, že stěžovatel požil alkoholický nápoj (případně jinou návykovou látku s alkoholem jako účinnou látkou) a poté řídil vozidlo v natolik krátké době po tomto požití, že byl ještě pod vlivem alkoholického nápoje, resp. jiné návykové látky s alkoholem jako účinnou látkou. Znakem skutkové podstaty výše uvedeného přestupku je to, že pod vliv alkoholu jako účinné látky alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky mající vliv na řidičovu pozornost a schopnost ovládat vozidlo se stěžovatel musel dostat
jen a pouze požitím tohoto nápoje, resp. této látky. ... K tomu, aby mohla být shledána vina za spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, tak
musí být prokázáno, že přítomnost alkoholu v krvi obviněného z přestupku byla zapříčiněna tím, že požil alkoholický nápoj nebo jinou návykovou látku s alkoholem jako účinnou látkou. Znamená to tedy, s ohledem na požadovaný důkazní standard a důkazní břemeno, které v přestupkovém řízení leží na správním orgánu (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, č. j. 2 As 46/2005 - 55,
www.nssoud.cz),
musí být nad vší rozumnou pochybnost prokázáno, že přítomnost alkoholu v krvi řidiče má právě tuto příčinu, a že tedy nebyla způsobena příčinou jinou. Důkazní břemeno nese správní orgán.Pro závěr o zavinění stěžovatele
je tedy nezbytné, aby bylo prokázáno, že neměl vzhledem k okolnostem přiměřené důvody pro závěr, že (již) alkohol v jeho krvi není. Řidič je v takovém případě, nemá-li konkrétní důvody k jinému závěru, zásadně oprávněn
vycházet z presumpce předvídání normálního fungování svého organizmu.“
Na základě výše uvedeného navrhuji, aby správní orgán v souladu s ust. § 76 odst. 1 písm. a) ZoP řízení zastavil, neboť skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem.
Popravdě si moc neumím představit, jak by se správní orgán s touto argumentací mohl úspěšně vypořádat. Také je už bezmála 2 měsíce ticho po pěšině
(čímž ovšem neříkám, že to nechají bez boje spadnout do prekluze).
