Zejména mě zajímá názor na fakt, že samotné ústní jednání zmr. B. považuje za možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí formou 2 v 1, tudíž se ani neobtěžoval zaslat oznámení o možnosti seznámení se s podklady před vlastním vydáním rozhodnutí.
Zatímco dříve judikatura vyžadovala jednoznačně vyrozumění o možnosti seznámit se se spisem až ve fázi uzavření spisu před vydáním rozhodnutí, teď - v rámci neustálého utahování šroubů ze strany systému - je poměrně rozkolísaná a podle řady judikátů už stačí, když v poučení k předvolání k ústnímu jednání napíšou, že účastník má právo seznámit se před vydáním rozhodnutí s podklady (aniž by z dané písemnosti ovšem vyplývalo, že k tomu dojde právě po avizovaném ústním jednání). Nicméně klidně cituji i tu zastaralou nebo překonanou judikaturu, ono se většinou stejně nikomu nechce se s tím argumentačně vypořádávat
Pár citací, které používám:
Dle stávající judikatury není povinnost dle § 36 odst. 3 správního řádu splněna tím, že v oznámení o zahájení řízení sdělí správní orgán účastníkům řízení, že „účastníci jsou oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí, že mají účastníci právo vyjádřit v řízení své stanovisko a před vydáním rozhodnutí se mohou vyjádřit k podkladům rozhodnutí, popřípadě navrhnout jejich doplnění.“ Účastníkům se takto nedostalo informace o tom, že správní orgán již v okamžiku zahájení řízení ukončil obstarávání podkladů rozhodnutí, a že je možné se k těmto vyjádřit. Účastníci nemohli předvídat, že již před zahájením řízení byly obstarány veškeré podklady pro vydání rozhodnutí a jediným úkonem, který správní orgán v řízení učiní, po jeho zahájení, bude vydání prvoinstančního správního rozhodnutí. Účastníkům se tudíž nedostalo informace o tom, že bylo ze strany správního orgánu ukončeno obstarávání podkladů rozhodnutí, a proto jim bylo zabráněno v tom, aby se mohli před vydáním rozhodnutí vyjádřit k jeho podkladům (rozsudek Krajského soudu v Plzni, č.j. 57Ca 18/2008).
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11.2.2009, č.j. 57Ca 17/2008
„Protože účastník řízení si sám nemůže učinit relevantní úsudek o tom, kdy je shromažďování podkladů pro rozhodnutí ukončeno, je nezbytným předpokladem realizace uvedeného procesního práva úkon správního orgánu obsahující informaci o tom, že shromažďování podkladů pro rozhodnutí již bylo nebo k určitému okamžiku ukončeno bude.“
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25.6.2009, čj. 15 Ca 258/2008 – 55, č. 2664/2012 Sb.NSS (vyjádření se k podkladům rozhodnutí):
Pokud je účastníku správního řízení uděleno správním orgánem poučení o tom, že procesní práva, která mu pro dané správní řízení náleží, může uplatnit po celou dobu trvání tohoto řízení, aniž by mu před ukončením dotyčného řízení bylo dáno na vědomí, k jakému datu správní orgán hodlá vydat rozhodnutí ve věci, zakládá to vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. pro porušení § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004 v návaznosti na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, které garantují účastníku správního řízení možnost prezentovat své stanovisko k důkazním prostředkům shromážděným ve správním řízení ve fázi před vydáním rozhodnutí.
NSS č.j. 7 A 112/2002 – 3 ze dne 14.11.2003
Současně považuje Nejvyšší správní soud za nutné poznamenat, že prvoinstanční správní orgán pochybil i v tom, že neposkytl žalobci možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popř. navrhnout jeho doplnění, jak to ukládá § 33 odst. 2 správního řádu [správního řádu z roku 1967, účinného do 1.1.2006 – uvedené ustanovení však bylo v podstatě v nezměněné podobě převzato i do nového správního řádu]. Z dikce tohoto ustanovení je zřejmé, poskytnutí této možnosti není právní úpravou vnímáno tak, že se poskytne „při zahájení řízení“, jak to učinil prvoinstanční orgán, nýbrž naopak až „po ukončení zjišťování podkladů pro rozhodnutí“.
