V této věci dle mého panuje nejednost rozhodovací praxe jednotlivých senátů Nejvyššího správního soudu. Zatímco v námi často používaném rozhodnutí Nejvyššího správní soudu ze dne 13. prosince 2006, č.j. 5 As 3/2006-70 bylo konstatováno, že "Právo na informace dle zákona č. 106/1999 Sb. je možno označit za prostředek realizace hmotného práva, přičemž z ničeho nelze dovodit, že jej nemůže využít i účastník řízení, z něhož má být informace poskytnuta". Naopak v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13.08.2008, čj. 2 As 38/2007 - 78 bylo konstatováno, že "nahlížení účastníka řízení do spisu podle § 38 správního řádu z roku 2004 je natolik komplexně upraveným specifickým postupem poskytování informací, že je subsumovatelné pod § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 61/2006 Sb.), z něhož plyne, že zákon o svobodném přístupu k informacím se nevztahuje na poskytování informací podle zvláštního právního předpisu".
Oba rozsudky jsou pak následnou judikaturou citovány. Druhý rozsudek byl např. citován v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 20. 12. 2012, č. j. 2 As 132/2011 - 121 nebo v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 27. 6. 2012, č. j. 9 Ans 7/2012 - 56. Zde bylo rovněž uvedeno, že "Nad rámec výše uvedeného nutného odůvodnění lze ještě – toliko jako obiter dictum - připomenout dosavadní judikaturu, ze které vyplývá, že nahlížení účastníka řízení do spisu podle správního řádu je specifickým a komplexně upraveným postupem poskytování informací, na které se informační zákon nevztahuje, neboť se jedná o zvláštní právní úpravu ve smyslu § 2 odst. 3 tohoto zákona; srov. zejm. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 As 38/2007 - 78, vztahující se již k novému správnímu řádu (č. 500/2004 Sb.) nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2004, č. j. 5 A 158/2001 - 100, publikovaný pod č. 204/2004 Sb. NSS, a rozsudek ze dne 28. 3. 2006, č. j. 8 As 34/2005 - 76, jež se vztahují ještě ke starému správnímu řádu (č. 71/1967 Sb.)".
Rozhodovací praxe správních soudů tak není zcela jednotná a je spíše rozkolísaná. Navrhoval bych, aby každý, kdo se dostaně až do fáze kasační stížnosti, navrhl Nejvyššímu správnímu soudu, aby věc předložil rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu k vyřešení otázky, zda účastník řízení může požadovat informace ze správního spisu v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím.